Carnatic
Carnatic byl postaven roku 1862 na objednávku společnosti Peninula & Oriental Steamship Navigation Company. Byl dlouhý 90 a široký 11.6 m, ponor měl 5.7 m.
Pohon lodi obstarávaly plachty na dvou stěžních nebo parní stroj o výkonu 2440 HP. Štíhlý trup dával lodi dobré plavební vlastnosti, ať už plula na plachty, nebo na motor. Běžná rychlost při strojním pohonu byla 12 uzlu, v testech dosáhl až 13.9 uzlu.
Na svou poslední plavbu vyplul Carnatic ze Suezu dne 12.9.1869 v 10:00 pod vedením zkušeného kapitána Philipa Butona Jonese. Cílem plavby byl indický Bombay. Na lodi bylo 34 pasažérů a 173 členů posádky. Náklad tvořily balíky bavlny, měděné plechy, pytle s poštou a polotovary mincí (angl. specie) v tehdejší hodnotě 40000 liber (dnes více než milion).
Kapitán Jones zůstal po vyplutí na můstku. Vody Suezského zálivu jsou zrádné a jeho posádka nebyla příliš zkušená. Jel rychlosti osmi uzlu. V 23:40 spatřil světla majáku v Ashrafi. Viditelnost byla výborná, foukal lehký větřík. Kapitán jasné rozpoznával všechny ostrovy, mezi kterými plul.
V jednu hodinu po půlnoci spatřil ostrov Shadawan v dálce přímo před přídi. Zavelel změnit kurs na jih. Když ale v 1:18 spatřil útesy těsně pod hladinou, bylo příliš pozdě. Loď najela na útes Shaab Abu Nuhas.
Škody na první pohled nebyly příliš velké. Do trupu sice teklo, ale čerpadla vodu proudící trhlinami do stačila odčerpávat. Carnatic byl pevně nasedlý na korálovém útesu asi tři milé od ostrova Shadwan. Po rozednění Jones opět zkontroloval stav lodi. Aby ji odlehčil, nechal vyházet většinu bavlny do moře.
Pasažéři byli nervózní, žádali spuštění člunu. Chtěli doplout na nedaleký ostrov. Kapitán to zamítl. Přemístit 210 lidí v malých člunech na tři míle nebylo bez rizika, moře bylo plné útesů. Carnatic byl přitom relativně v pořádku a zanedlouho měla okolo plout osobní loď Sumatra.
I další noc se rozhodl Jones strávit na palubě poškozené lodi. Servírovala se večeře, jakoby se nic zvláštního nestalo.
Trup se pomalu pohyboval na útesu, otvory se zvětšovaly a do lodi teklo stále víc vody. Čerpadla přestávala přívalu vody stačit. Ve dvě hodiny ráno dne 14.9.1869 dosáhla voda až ke kotlům a uhasila oheň. Loď ztratila párů pro pohon čerpadel a zhasla všechna světla. Ztráta lodi byla od toho okamžiku neodvratná.
V 11 hodin byly konečně na vodu spuštěny záchranné čluny. Podle staré tradice napřed nastoupily tři ženy a jedno dítě, které bylo na palubě. V ten okamžik se trup plachetního parníku Carnatic bez varování rozlomil. Pět pasažérů a 26 členů posádky zahynulo.
Zachráněni pasažéři a členové posádky se ve člunech šťastně dostali na ostrov Shadwan. Část cesty byly čluny tlačeny námořníky, kteří šli po vrcholu útesu. Na ostrově pak zapálili několik vyplavených balíků bavlny. Dlouho očekávaná loď Sumatra signál spatřila a dalšího rána všechny na ostrově zachráněné naložila.
Téměř kompletní náklad být poté z vraku vyzdvihnut.
Plachetní parník Carnatic měl ocelový trup a dřevěné paluby nesené na ocelové konstrukci. Z prken paluby se zachovaly pouze malé zbytky.
Relativně zachovalá je přední a zadní část, ve střední části je konstrukce trupu úplně zhroucená. Na přídi je možno spatřit otvor, kterým procházel čelen. U vstupu do zadní části jsou zbytky parního stroje. Na zádi je nejzajímavější řada oken palubní nástavby, tento konstrukční prvek pochází z času plachetnic, na parnících je k vidění jen zřídka.
Vrakem je možno celkem snadno proplouvat. V přední části lze stále najít rozbité láhve od vína a sodovky.
Za pozornost stojí neobvykle štíhlý tvar lopatek lodního šroubu.
Měděné pláty po vyzdvižení posloužily jako odměna potápěčům. Asi pětina polotovarů zlatých mincí leží někde na dně dodnes.