Baron Gautsch
Parník Baron Gautsch sjel na vodu v roce 1908 z loděnice v Dundee ve Skotsku. Loď byla postavena na zakázku pro rakouský Lloyd, který parník od 16.06.1908 společně s jeho sesterskými loděmi Prinz Hohenlohe a Baron Bruck nasadil na dalmátské rychlé lince. Po 1. Světové válce přešla sesterská loď Baron Bruck do italského vlastnictví a byla dále provozována pod jménem Friuli. Baron Gautsch měl tři olejové kotle se třemi parními stroji pohánějícími tři lodní šrouby. Jeho sesterské parníky měly pouze dva parní stroje a dva lodní šrouby. Nedá se ale říci, že by třetí šroub přinesl nějaké výrazné zvýšení výkonu.
Technické parametry lodi: délka 85 m, šířka 12 m, v hloubce 28-40 m
Lodi propůjčil své jméno baron Paul Gautsch von Frankenthurn, který byl koncem 19. století ministerským předsedou c.k. monarchie. Pozdní dodávka a nízký výkon byly důvodem k reklamaci u výrobce Gourlay Bros. & Co. Ltd. a vedly k rozsáhlým přestavbám dělníky loděnice v domovském přístavu v Terstu. Vysoké náklady na přestavbu byly příčinou zániku mateřské loděnice a firma Gourlay Bros. & Co. Ltd. byla 23.10.1910 zlikvidována.
Po vypuknutí 1. Světové války si parník 27.7.1914 pronajalo c.k. válečné loďstvo, pro přepravu posil do Kotora. V pronájmu uskutečnil parník celkem 4 cesty, urazil 1810 námořních mil a přepravil 2855 osob. Při zpáteční cestě zpravidla evakuoval obyvatelstvo do severní Istrie. Po splnění mise byl Baron Gautsch 11.08.1914 vrácen v Kotoru společnosti Lloyd. Před odjezdem do Kotora se měl někdo z lodních důstojníků dostavit na c.k. námořní velitelství v Terstu aby převzal instrukce k plavbě. V té době c.k. válečné loďstvo kladlo minová pole. Pořizování jejich náčrtků bylo zakázáno a tak byli velící důstojníci úkolováni výhradně ústně. Úkolem převzít instrukce, jak se vyhnout minovým polím, pověřil kapitán lodi Baron Gautsch Paul Winter svého druhého důstojníka Tenze, který měl společně s prvním důstojníkem Luppisem stanovit přesný kurs lodi. Upřesňující instrukce pak obdržela posádka ještě v průběhu plavby od vojenské správy v Zadaru.
Na zpáteční cestě z Kotora do Terstu vzal Baron Gautsch na palubu vedle uprchlíků z Bosny a Hercegoviny i turisty z dalmátských ostrovů. Dne 13.08.1914 přibližně v 11:00 opustila loď přístav Veli Lošinj. Plánovaný příjezd do Terstu byl okolo 18:00 hodin. Od vyplutí až po Pulu měl službu důstojník Luppis, který bez souhlasu velitele předal službu druhému důstojníkovi Tenzemu a šel poobědvat s cestujícími první třídy. Tenze měl tak jako tak nastoupit službu ve 14:00, proto opustil Luppis můstek už ve 13:45 hodin. Baron Gautsch pokračoval v kurzu dále na sever, mnohem blíže břehu, než to vyžadovaly instrukce předané vojenskou správou. Ani po setkání se sesterskou lodí, která plula tři námořní míle dále od břehu a přes několikeré upozornění některých cestujících, neopravil velící důstojník kurz lodi.
Sedm námořních mil severně od brionských ostrovů najel parník Baron Gautsch okolo 14:50 v plné rychlosti do minového pole, které právě položilo rakouskouherské námořnictvo. Loď Basilisk, která tu kladla miny, stačila ještě vyslat varovné signály, kterým ale nikdo nevěnoval pozornost. Dvě exploze prorvaly na levoboku do trupu lodi díru a Baron Gautsch se během šesti minut potopil na souřadnicích 44°56`1 severní šířky a 13°33`3 východní délky.
Bilance neštěstí byla děsivá: 159 osob bylo zachráněno loděmi Csepel, Triglav a Balaton, které přispechaly na pomoc. 68 mrtvých těl bylo vyloveno. 177 lidí, mezi nimi ženy a děti, kteří měli být z ostrovů dopraveni do Terstu se utopilo nebo zahynulo v hořícím oleji. Kapitán a první důstojník byli zachráněni a v Pule jim bylo uloženo domácí vězení. Mrtvé tělo druhého důstojníka bylo o dva dny později vyloveno u Puly s kulkou v hlavě.
Důstojník Tenze se zřejmě za způsob kterým řídil loď sám odsoudil. O dalších výsledcích jednání se toho v rakouském tisku z důvodu cenzury objevilo jen velmi málo. Nicméně rozsáhlé výpovědi cestujících, kteří katastrofu přežili, se objevily v novinách vycházejících v Terstu. Společnost Lloyd nejprve odmítala vyplatit odškodné. Později bylo poškozeným vyplaceno na 200 tisíc korun. Pozůstalí obětí zažalovali společnost Lloyd u soudu ve Vídni. Dokumenty o ztroskotání lodi Baron Gautsch byly předány zemskému soudu ve Vídni, kde byly zničeny při požáru v roce 1925. Proces se nekonečně prodlužoval. Právní zástupce obce pozůstalých, Dr. Schapiro, byl židovského původu. Jeho kancelář byla zničena národními socialisty při pogromu v roce 1938. Tím byly zničeny i poslední dokumenty týkající se zkázy lodi Baron Gautsch.
Jediným oficiálním dokumentem, který se zachoval, je žaloba c.k. státního návladního v Rovinji proti kapitánu Winterovi a prvnímu důstojníkovi Luppisovi. V dokumentech společnosti Lloyd prochází jména obou důstojníku ještě ve dvacátých letech. Oba veleli zámořským lodím. Jejich kariéru tedy zkáza parníku Baron Gautsch nepoznamenala.
Pro první návštěvu lze doporučit prohlídku zejména velkých salonů horních dvou palub, které jsou obydleny velkými hejny ryb a za jasných dnů jsou prosvětleny modrým světlem. Žijí tu také velcí úhoři. Proplouvali jsme salonem a zkoušeli si představit, jak tu těsně před potopením v roce 1914 cestující za zvuku vídeňského valčíku obědvali nebo popíjeli kávu. V druhé palubě leží ulomený a převrácený komín.
Díra ve dně vraku způsobená najetím na minu není vidět. Leží hluboko pod čarou ponoru lodi a je zcela přikryta nánosem a hromadou mušlí odpadlých z boku lodi. Kapitánský můstek a přední komín úplně chybí. Dřevěná podlaha tří palub je již téměř rozpadlá, takže je možné mezi palubami volně proplouvat. Závěsy pro záchranné čluny na pravoboku jsou vytočeny směrem ven a lze předpokládat, že čluny byly před ponorem spuštěny na vodu. Ostatně dobové dokumenty hovoří o tom, že se posádka snažila zachránit bez ohledu na cestující ženy a děti. Chybějící přední komín a zlomený zadní komín svědčí o tom, že za výbuchem miny zřejmě následovala i exploze kotle. Nechybělo mnoho a Baron Gautsch zůstal pro potápěče navždy uzavřen.
Rakouský námořní svaz (Österreichischer Marinenverband) se domáhal toho, aby byl vrak prohlášen za námořní hřbitov a byl vzat pod odpovídající ochranu. Nakonec byl Baron Gautsch prohlášen v roce 1995 za chorvatskou národní kulturní památku se zákazem potápění. Ještě předtím však vrak prohledala specielní jednotka chorvatské policie a odnesla z lodi vše, co nebylo přibité nebo přinýtované.
Po čase zvítězil rozum, byly uděleny vyjímky a dnes je možné se na vraku opět potápět. Podmínkou je dosažená potápěčská kvalifikace CMAS** nebo odpovídající. Dvě horní patra začínají v 28 metrech a jsou tvořena kostrou traverz, přičemž už zcela chybí dřevěná výplň - dá se volně proplouvat po celé palubě. Prostor je vyplněn obrovskými hejny malých ryb, které se před vámi rozestupují a za vámi se opět zavírají.
Převzato: Text Jindra Böhm s využitím díla BARON GAUTSCH - Ein Österreichisches Schicksal, Herwig Strauss.