Salem Express
Trajekt Salem Express byl postaven francouzskou společností Constructions Navales et Industrielles de la Mediterranee v La Seyne v roce 1965.V roce 1988 se jeho několikátým majitelem společnost Samatour Shipping Company, která jej přejmenovala na SALEM EXPRESS. Pro tuto společnost se plavil mezi přístavem Jeddah v Saudské Arábii a Suezem až do prosince 1991, kdy se potopil u egyptského přístavu Safaga.
Technické parametry lodi: délka: 114 m, šířka: 17,8 m, ponor: 4,9 m, výtlak: 4771 tun, motory: 4 osmiválcové dieselové motory, výkon: 11 100 kW, rychlost: 19,5 uzlů.
Ke své poslední plavbě vyplul Salem Express v prosinci 1991 z přístavu Jeddah v Saudské Arábii. Kromě nákladu několika automobilů, vezl stovky pasažérů. Byli to převážně poutníci, kteří se vraceli ze svaté pouti do Mekky. Kapitán Hassan Moro, který velel trajektu od roku 1988, patřil mezi nejzkušenější kapitány. Trasu mezi Jeddahem a Safagou znal jako málokdo. Před tím, než se přestěhoval do Safagy, aby pracoval pro Samatour Shipping Company, učil mimo jiné na Egyptské Námořní Akademii. Díky svým znalostem vplouval do přístavu v Safaze jižním obloukem mezi pevninou a útesy Hyndman, což bylo nestandardní. Cesta do přístavu Safaga vede tzv. severním obloukem okolo Panorama Reefu. Tam je moře pro velké lodě dostatečně hluboké a tím pádem daleko bezpečnější. Tento standardní přistávací manévr je ale o více než dvě hodiny delší, než cesta, kterou zvolil kapitán Moro. Salem Express vyplul ze Saudské Arábie s dvoudenním zpožděním, které bylo zapříčiněno opravou motoru.
V noci z 15. na 16. prosince 1991 se zhoršilo počasí a s ohledem na množství cestujících bez kajut jen na hlavní palubě se kapitán rozhodl pro kratší přistávací manévr, tedy jižní oblouk okolo útesů Hyndman. Dalším důvodem pro zkrácení cesty bylo ono dvoudenní zpoždění a údajný nátlak ze strany společnosti Samatour line, aby trajekt vysadil pasažéry a co nejrychleji se vrátil do Jeddahu, kde čekali další tisíce poutníků vracejících se ze svaté pouti. Během 450 mil dlouhé plavby se Salem Express nepatrně odchýlil východním směrem, díky čemuž při jižním přistávacím manévru nebyl od Hyndmanských útesů tak daleko jako obvykle. Vzhledem k tomu, že se blížila půlnoc a moře bylo rozbouřené, nemohl nikdo z kapitánského můstku útes vidět. Tak se stalo, že Salem Express narazil do nejjižnějšího z Hyndamanských útesů, který není ani z 1/3 tak velký jako trajekt sám a 16. prosince se v půl jedné ráno potopil. Mnoho lidí zahynulo okamžitě a další bojovali o své životy ve vlnách. Žádný ze záchranných člunů nebyl spuštěn, aby mohl tonoucí zachránit. Jediné, co jim v tu chvíli pomohlo, byl proud, který je snášel směrem ke břehu. Na palubě bylo oné osudné noci oficiálně 650 osob - 578 pasažérů a 72 členů posádky. Svědkové však tvrdí, že na trajektu bylo až dvojnásobné množství pasažérů. Katastrofu přežilo jen 180 osob. Lodní lékařka, která katastrofu přežila, při výpovědi o neštěstí uvedla, že loď byla jako krabička sardinek. Na hlavní palubě se tísnilo tolik lidí, že se po ní téměř nedalo projít.
Ponor k tomuto vraku není nijak náročný a když v nádherně čisté vodě plavete kolem vraku této lodi, připadáte si jako v dobrodružném filmu o kapitánu Nemovi. Pak však spatříte ty drobné detaily námořního neštěstí v podobě rozházeného oblečení, obalů na záchranné vesty, elektroniky a dalších osobních věcí cestujících a vaše nadšení je rázně utlumeno vědomím, že se pohybujete okolo velkého společného hrobu stovek lidí. Bylo by naivní si myslet, že každý se zde bude chovat jak by se slušelo při návštěvě místa tak velkého neštěstí, ale i největší cynik většinou po vynoření uzná, že jde o trochu jiný ponor než obvykle.
Fotogalerie
